Fotokniha školního roku

Úvod / Fotokniha školního roku - 16.8.2015

Kolik si toho pamatujeme z počátečních školních let do páté třídy? Možná první den ve škole, některý z výletů nebo silný prožitek z první nejhorší známky?!? A co kdybych po letech měla možnost vzít si fotoknihu, např. z druhé třídy a znovu se ocitnout v prostorách školy mezi svými dětskými spolužáky a listováním si osvěžit události daného školního roku?

Už šest roků pravidelně dostávají všichni žácinaší školy vázanou fotoknihu na konci školního roku. Je v ní zachycen průběh celého školního roku, důležité momenty a akce, ale taky zdánlivá všednost každodenní školní práce, která má největší šanci stát se adeptem zapomínáníPojďme to zkusit s první fotoknihou z roku 2009/2010 a vytáhnout pár událostí.

fotokniha

 Zvedám obočí v udivení, co všechno se událo:                                                                                      

V září jsme zorganizovali výstavu jablek od místních pěstitelů. Jako dnes vidím před sebou děti plné obav z prvního hlášení do místního obecního rozhlasu s prosbou o dodání jablek pro výstavu. Všechno dobře dopadlo, odborná komise tvořená žáky udělila 1. místo za nejhezčí jablíčko paní F. Svobodové, za nejsladší jablíčko paní Hromkové a první místo v soutěži o ukrojenou nejdelší slupku získal pan Radek Kovář – ukrojil slupku dlouhou 118 cm.

Listuji dále fotoknihou. Založili jsme novou tradici v obcích Lesonice a Petrovice pod názvem „Setkání pod vánočním stromem“. Místní obyvatelé se na začátku Adventu scházejí potěšit hraným vánočním Prohlížím si záběry z návštěvy jedné z posledních výstav velkých pláten Alfonse Muchy v Mor. Krumlově. Usmívám se nad fotografiemi děvčat Zuzky Hermanové a Terky Slámové, jak na ping pongovém stole ve třídě malují „velká plátna“ tohoto vzácného autora. Jejich obrazy nám dodnes zdobí školní jídelnu a pohled na ně stále vyvolává obdiv. Celou žákovskou tvorbu jsme vystavovali na MÚ v Moravském Krumlově.

V březnu jsme získali diplom, udělený kolektivu žáků ZŠ Lesonice za výsledky v dětské literární soutěži „Náš svět“. Vzpomínám, jak jsme na podzim roku 2009 začali společně psát povídku „Školní příběh“. Děti si sesedly okolo mne, světlo ve třídě se zhaslo, zapálila se svíčka a moje ruce na klávesnici počítače se snažily zachycovat proud múzy, která ovanula děti a jejich fantazie se rozběhla na plné obrátky. Příběh jsme psali na pokračování, děti dokreslily vhodné ilustrace, celé jsme to vložili do obálky a poslali do soutěže. Byly to kouzelné chvíle.

Poslední strana fotoknihy nese zápisky dětí na téma: Co je pro mě štěstí? Terka Slámová píše: „Největší štěstí je pro mě rodina. Cítím se šťastná, když jsem s celou rodinou v obývacím pokoji a povídáme si. Když mi to jde ve škole.“ Katka Vávrová si napsala:“ Pro mě je štěstí, že mám hodně kamarádů, a že mě mají rádi, a že aspoň máme ty dva psy, a že máme hrozně hodné paní učitelky.“

Uběhlo pouhých šest let, a co všechno by upadlo v zapomnění. Věřím, že jednou, po letech si současní žáci už jako dospěláci rádi zalistují ve fotoknihách a oživí si vzpomínky na školní léta prožité v malebné škole v Lesonicích.

Fotokniha 2