Kotvící trojúhelník

Úvod / Kotvící trojúhelník - 24.8.2015

Moje neteř Janička mi po jednom rodinném setkání poslala sms a v ní mimo jiné píše:   Sama si závidím, jakou mám úžasnou rodinu!“ S dovolením si vypůjčím její slova:

Sama si závidím, v jakém prostředí pracuji a především s jakými lidmi spolupracuji. Beru to jako dar, který není běžně k mání. Je mi úzko z toho, když slyším vyprávět některého ředitele školy o složitých vztazích mezi ním a zřizovatelem školy, čemu všemu musí čelit a v jaké nepodporující atmosféře pracuje. Že se to pak odráží na činnost celé školy, si možná málokdo uvědomuje.

Ředitel školy pracuje ve funkčním období šest let. O jeho dalším působení rozhoduje zřizovatel školy, který má dvě možnosti. Buď vypíše oficiální konkurz na ředitele, kam se stávající ředitel může přihlásit nebo ho na zastupitelstvu potvrdí na další období. I mně uteklo šest let jako voda. V březnu 2015 jsem po šesti letech předstupovala před zastupitele školy      s žádostí o potvrzení do funkce. To víte, že jsem brala v úvahu i možnost konkurzu.

Mám za to, že za člověka mluví jeho práce a řeči kolem jsou zbytečné. Přesto jsem si připravovala projev, rovnala si v hlavě, co chci členům zastupitelstva sdělit. Podkladem mi bylo vypracované vlastní hodnocení školy, ve kterém jsem poměrně podrobně zmapovala veškerou činnost školy a nastínila další vývoj. Jak si tak všechno sepisuji a třídím myšlenky, ruka mi začne malovat trojúhelník a popisuje všechny jeho strany a najednou vidím jasně, proč se škole začalo dařit a v čem je jádro úspěchu.

Od prvního dne mého nástupu do školy, jsem cítila důvěru od zřizovatele v čele se starostou Miroslavem Hejralem a po volbách v roce 2010 s novým starostou Pavlem Hermanem podporující a vstřícná spolupráce pokračuje. Velmi si vážím jejich přístupu ke škole. Zaslouží si úctu za to, že „drželi“ školu v době s historicky nejmenším počtem dětí a museli z rozpočtu obce ukrojit pořádný díl. Pod základnu trojúhelníka automaticky píši zřizovatel. Levou stranu pojmenovávám škola a druhá strana trojúhelníku nese název rodiče. Pokud zřizovatel a škola jsou v jednotě ve svém konání, rodiče se s důvěrou na takovou školu obrací. Tím se trojúhelník uzavírá a vytváří ukotvené, bezpečné prostředí pro děti, které ví, že všechny strany trojúhelníku spolu komunikují, vzájemně se respektují a vychází si vstříc.

Začala jsem malovat trojúhelník na tabuli i členům zastupitelstva. Ani nestačím domluvit a vyskočí pan Michal Veleba, jeden ze zastupitelů a zároveň táta od Gábinky, žákyně 5. ročníku, bere si křídu a trojúhelník s výkladem dokresluje.

Pana Velebu jsem požádala o dodání vlastního komentáře:        

„V zastupitelstvu sedím od počátku reformy naší základní školy, tedy od příchodu paní ředitelky Mácové, kdy školu navštěvovalo 8 dětí a v současnosti je jich  24 a rád bych   k nakreslenému trojúhelníku přece jenom něco dodal, a to zejména z důvodu, že si myslím, že je paní Mácová zbytečně skromná, ale zároveň tomu rozumím, protože její zásluhy by měla vydefinovat nebo se o to částečně alespoň pokusit třetí osoba.

Svůj názor říkám nejen jako člen zastupitelstva, zkušený manažer, ale také otec páťačky, kterou paní ředitelka učí.

trohúhelník

Do trojúhelníku tedy přidávám a kroužkuji  písmeno „H“  – to jako HLAVA, tedy osoba ředitelky (dále jen EM),  protože vnímám, že úspěch školy stojí především na ní!

Dále k trojúhelníku:

Zřizovatel (kraj – zastupitelstvo) –    určitě ovlivňujeme zejména v rozpočtu chod školy, ALE, jednáme primárně  s EM, která  od začátku vystupuje jako pracovitá, empatická, usměvavá ženská (EM jako ČLOVĚK), která ve své práci hází trable za hlavu, je lídr, který má vizi a ví, kde chce mít školu za rok, za dva, za pět let, a z vize neuhne, umí jí přesvědčivě formulovat a řekne, co od zřizovatele potřebuje, se svým rozpočtem umí navíc pracovat hospodárně a nebylo výjimkou, že plánovaný rozpočet nevyčerpala (EM jako MANAŽER).

zaměstnanci – EM si přece taky vybírá/formuje/pracuje s nimi/vede je/ je jím příkladem, takže je to opět práce EM a  spolupráce zaměstnanců s ostatními jsou také v  režii EM (EM jako MANAŽER)

rodiče principiálně, a ať mi to prosím nikdo nemá za zlé, rozděluji min. na 2 skupiny, Ty, které škola zajímá, jsou proaktivní, poskytují EM konstruktivní zpětnou vazbu, protože ONA ji vyžaduje a reaguje na ni  a ostatní, jejichž děti prostě chodí do školy Lesonic, a kdyby nechodily do Lesonic, tak chodí jinam a to je taky v pořádku.

Z titulu učebních osnov a práce s dětmi vidím EM jako kantora s pokrokovým myšlením, který se nebojí inovací (…v Lesonicích jedna z prvních interaktivních tabulí v okolí…),dále jako kantora s inovacemi ve výuce (dřepování, kruhové tréninky, zpětné vazby, sebehodnocení, křeslo pro hosta….),vše co maximálně využívá potenciál dětí, daleko přesahuje první až pátou třídu a hlavně děcka rozvíjí. (EM  jako KANTOR)

V neposlední řadě si EM cením jako člověka s hlubšími znalostmi psychologie (od znalostí transakční analýzy po umění vyjednávat, znalost netradičních metod jako EFT, pravidla motivace, koučing).

Mimo všech výše popsaných kompetencí má určitě i své rozvojové oblasti, ale ty profesionálně moc neukazuje, ….. no možná trochu perfekcionismu, ale bez něj  by byla nejenom ona, ale i naše škola pouze průměrná:-¨)))))). Michal Veleba

Děkuji, pane Velebo, vážím si každého slova!

Vážím si přístupu všech zúčastněných stran. Děkuji.

Emilie Mácová

Foto: Pavel Herman (zprava), starosta obce Lesonice a Michal Veleba (zleva), člen zastupitelstva obce Lesonice v dobových kostýmech na oslavě stého výročí založení školy.

ředitel